Ceský spisovatel Bohumil Hrabal (1914 - 1997), milovník ceského lidu a piva, se proslavil hlavne romány jako Obsluhoval jsem anglického krále, Postrižiny nebo Ostre sledované vlaky a mnoho dalších. Hrabal se dokázal i pres své pozdní literární zacátky stát velmi uznávaným autorem nejen ve své rodné zemi, ale i v zahranicí. Proslavený také díky kinematografickým adaptacím, Hrabal krácel po stopách svého predchudce Jaroslava Haška a tím vytvoril svou vlastní lidovou prózu.

Prekládaný do francouzštiny od šedesátých let, ceský pábitel si dobyl francouzské ctenáre predevším románem Príliš hlucná samota (1976), který byl preložen približne do jedenácti jazyku. Hrabal se vyjádril o svém románu: "V mé celoživotní tvorbe Príliš hlucná samota je prvním románem, se kterým jsem byl spokojen, rekl bych i, že jsem žil jen proto, abych napsal Príliš hlucnou samotu"

Jedno z hlavních témat románu je zastaralost. Hlavní postava Hantta, delník, patrící do této staré doby, lisuje starý papír a prichází do každodenního styku s odsouzenými knihami cekající na popravu. Hrabal o nem rekl: "Ctyri roky jsem balil starý papír. Spojil jsem v Hantovi, delníka, opilce, ale také vzdelaného muže, abych z nej udelal postavu, která pronásleduje Hlucnou samotu."

O síle tohoto románu svedcí odvážná adaptace v literární komiks trí lyonských umelcu; scénáristy Lionela Trana, kreslíre Ambra Trana a fotografky Valérie Bergeové. Tato literární forma velmi oblíbená ve Francii je ješte dosti neznámá a nevšední pro ceské ctenáre.

Adaptace evokuje hlavne osobní cetbu a pocity autoru. Tragicko-komický román je zobrazen hlavne ve svém tragickém pojetí. Adaptace si vyžádala tri hlavní etapy:

Nejprve, scénárista pristoupil k výberu pasáží, které potom stríhal a umístoval tak, aby na konci obdržel souvislý dejový sled. Lionel Tran se rozhodl pro realistický prístup k Príliš hlucné samote, dávaje prednost dvoum hlavním tématum románu: zánik kultury spojené s knihou a zánik delnické trídy, která zastarala.

"Román je monolog, ve kterém vypravec prožívá velice málo, je hlavne ponoren do svých myšlenek, svých vzpomínek, z cehož vznikl nápad evokovat kolísavou subjektivitu hlavní postavy."

Tento zpusob práce pripomíná trochu Hrabalul styl, který také spocíval ve stríhání a sjednocování ruzných pasáží približující se "koláži".

Dále fotografka Valérie Bergeová zpracovala nekolik sérií fotografií, které zachycují velmi pusobivá místa a približují se životnímu, ale i myšlenkovému prostredí hlavní postavy.

Tato práce byla uskutecnena v bývalých delnických ctvrtích ve Vaise a ve Villeurbannu. Lyon je dobre známý svou podobností s Prahou. "Snažila jsem se o to, aby každá fotografie vyvolávala osobní nebo kolektivní vzpomínky, které jsou spojeny s pocity ztráty lidí nebo oblíbených míst."

Kreslír Ambre pracoval prímo podle fotografií Valérie Bergeové. Na první pohled jeho tah dodává kresbe pochmurnou vidinu, jako by chtel zduraznit již od zacátku Hantuv osud, jeho marné usilí, zachránit knihy, kulturní dedictví cekající na svou popravu. Tato myšlenka je zduraznena malírskou technikou perem a inkoustem, která zároven doplnuje zpusob psaní a zanechává ctenáre jeho vlastní interpretaci. "S Príliš hlucnou samotou jsem chtel vytvorit neco realistického, ale i neco, co by zahrnovalo mentální dimenzi. Ocitáme se v Hantove hlave, v jeho vnímání."

Literární komiks byl vydán v rámci Bohemii Magiky, roku ceské kultury ve Francii a predstaven spolecne s nevšední výstavou nejprve v Lyonu poté v rámci Mezinárodního festivalu komiksu v Angoulême a také na výstave knih v Bordeaux. Výstava vtahuje návštevníka do Hantovy mysli. Pomocí nevšední scény se autorum podarilo vytvorit mentální vodítko, které provází návštevníka Hantovými myšlenkami a pocity. Postel s baldachýnem utvoreným ze zachránených knih, vysoký knižní sloup, hrbitov knih na sebe naházených, již v rozkladu a také snímkoý film, který reprodukuje Hantovy alkoholické vidiny, ilustrují silné momenty této výstavy. Cím více postupujeme dopredu, tím prudceji jsme smeteni vlnou emocí.

"Rozhodli jsme soustredit se na to, co Hanta cítí. Melo to nevýhodu v tom, že jsme ponechali stranou mnoho velmi pusobících prvku. Ze zacátku jsme mysleli vytvorit klasickou výstavu s ilustracemi a fotografiemi. Již jsme dosti pokrocili v realizaci alba, když jsme si náhle uvedomili, že taková výstava by se minula s naší koncepcí. Nápad realizovat nekteré z Hrabalových myšlenek se okamžite prosadila. Jestliže naše album má ponorit ctenáre do Hantovy hlavy, bylo nezbytné, aby i výstava umožnila divákovi prožít tuto zkušenost."

Na jare 2004 Bohumil Hrabal by oslavil své devadesáté výrocí narození. K této príležitosti, umelci by chteli predstavit komiks s výstavou v Ceské republice. Chteli by se podelit s ceským publikem o svou adapatci, o pocity, ktéré v nich román zanechal. Komiks byl vydán nakladatelstvím "Šest stop pod zemí" a je k dostání ve vetšine všeobecných a specializovaných knihkupectvích.